Bylo mi dvacet, když jsem si Augusta brala, a patnáct let jsem do toho manželství dávala všechno. Když je člověk mladý a zamilovaný, sám sobě lže, že to má smysl, že se to jednou vrátí. Jenže ono se to nikdy nevrátilo. Jednoho prosincového dne August zastavil před elegantním domem v bohatší čtvrti, kam jsem nikdy nechodila.
Chladný vzduch mi řezal do tváře, ale já ho sotva vnímala. Z domu vyšla žena a za ní malá holčička, která k Augustovi přiběhla s výkřikem „tatí“. To slovo bylo jako nůž do mého srdce. Jmenovala jsem se Betty a podívala jsem se jí přímo do očí.
V autě se August zeptal, jestli chci jet k němu domů do Bostonu. Místo odpovědi jsem šla rovnou do koupelny a napustila si vanu horkou vody. Oči se mu mírně rozšířily, když jsem se ho zeptala na jeho dceru. Trefila jsem se do citlivého místa.
Jakmile se vrátilo ticho, vstoupila jsem do jeho kanceláře, kterou vždycky držel zamčenou. Uvnitř jsem našla doklady, které mě donutily polknout naprázdno. Falšoval prodejní dokumenty a nafukoval hodnoty, aby si rozdíl strčil do kapsy. Našla jsem ale i něco mnohem horšího – tři obálky.
Třetí obsahovala padělky mého podpisu, které mě zaplétaly do jeho nelegálních obchodů. Věděl, že mě tím zničí, když se rozhodnu promluvit. Následující týden jsem dala výpověď v obchodě, vzala obálky a odjela do Bostonu. Třetí obálku, svou záruku, jsem uložila do bankovní schránky a čekala.
Druhý den jsem zašla do knihkupectví. Richard, jeden ze zákazníků, se mě zeptal, jestli jsem přemýšlela o návratu do školy. Odpověděla jsem upřímně, že nevím, a on po chvíli dodal: „Vlastně plánujeme rozšířit seminář i do dalších měst. Vy byste kvůli tomu jel až do Springfieldu?
” O dva týdny později přijel a já ten den odcházela s novou energií. Myšlenka návratu do školy ve mně sílila. Říkala jsem si, že bych měla všechno prodat a jít žít k sestře do Hartfordu. Tu noc jsem Richardovi napsala a přijala jeho nabídku pomoci.
Posílal mi studijní materiály a občas přijel na semináře. Přijali mě do speciálního programu na bostonské univerzitě s částečným stipendiem. Richard, profesor z jiného oddělení, nabídl, že mou závěrečnou práci zkontroluje. Jednoho dne vzal mé ruce do svých a řekl, že mě miluje.
Požádal mě, abych si ho vzala. Jeho dvě dospělé děti mě přijaly s velkorysostí, která mě dojímá dodnes. Richard učil až do důchodu v roce 1985. Téměř dvacet let po našem rozvodu jsem obdržela nečekaný dopis.
Byla v něm žádost o schůzku. Když jsem otevřela dveře, stála tam žena s malou krabičkou a dcerou Julií, mladou ženou kolem dvaceti let. Byla to ona – žena z toho prosincového dne. Seděla jsem na verandě s výhledem do zahrady, když se Richard usmál a vtáhl mě do náruče.
Pak jsem uslyšela slova, která mi změnila celý svět.
