Když jsem vstoupila do zasedací místnosti, Vladislav se na mě usmál tím samým úsměvem, kterým mě před měsícem vyhodil. Teď jsem ale držela v ruce důkazy, které ho měly zničit. „Ty jsi opravdu…
Er lachte. Mein Sohn lachte tatsächlich, als ich ihm von meinen Ersparnissen erzählte. Kein Kichern, kein Grinsen, sondern ein volles, abfälliges Lachen,…