Měl jsem pocit, že zemřu. Ne kvůli ráně, ale kvůli chladu, který mi pronikal do kostí, zatímco jsem ležel na zasněžené zemi a díval se, jak se za mnou zavírají dveře domu, který jsem kdysi nazýval domovem. Byla to jejich volba, ale já jsem zůstal. Ne proto, že bych chtěl, ale proto, že jsem neměl kam jít.
Šest let před tím okamžikem jsem byl čerstvě po škole a naivní. Věřil jsem, že když odpustím dluhy, získám lásku. Ale láska, kterou jsem hledal, byla jen další forma otroctví.
