Jmenuji se Lucina a nikdy jsem si nemyslela, že budu vyprávět cizím lidem o svatbě vlastního syna jako o katastrofě. Přesto teď sedím u kuchyňského stolu s chladným čajem a srdcem, které se stále nemůže uklidnit. Můj syn Vitold se oženil v sobotu v malém statku u Piasečna. Všechno mělo být elegantní, klidné, rodinné.
A bylo, protože za tu eleganci jsem platila měsíce. Sál, jídlo, květinová výzdoba, auto pro mladé, ubytování pro hosty, dokonce dort s živými květinami, který bych si sama nikdy nevybrala. Ale Sandra, snoubenka Vitka, měla vkus na drahé a nápadné věci.
Opakovala, že svatba je jen jednou za život, a já hloupá jsem chtěla věřit, že když jim dám dobrý start, možná můj syn nebude muset počítat každý haléř jako já.
