Strážce u dveří se podíval na mé jméno v seznamu a pak na mě. Na okamžik zaváhal, ale nakonec mě pustil dovnitř. Uvnitř už to vřelo. Bývalý šéf Daniel stál u pódia s mikrofonem v ruce a jeho nová asistentka Rachel, která měla jeho ruku pevně sepnutou s tou svou, se usmívala na všechny kolem sebe.
Věděla jsem, že za těmi úsměvy se skrývá něco víc. Daniel a já jsme spolu strávili dvacet let. Šest let po jeho odchodu do důchodu z Merers Office Supply jsme se stali skoro rodinou. Ale teď, když stál přede mnou s Rachel po boku, připadal mi jako cizí člověk.
Věděla jsem, že se něco děje. Ale netušila jsem, že to, co se dozvím za pár minut, obrátí celý můj svět vzhůru nohama. Rachel mě vzala stranou. “Můžu s tebou na chvíli mluvit?
” zeptala se tiše a vedla mě k výtahu. Vnímala jsem, jak se dveře zavírají a nechávají za sebou hluk tanečního sálu. “Dan poslal tohle,” řekla, když jsme dorazily do malé zasedací místnosti v horním patře. Položila před mě vytištěný e-mail.
“Omlouvám se, ale myslím, že bys to měla vidět. ”
Podívala jsem se na papír a ucítila jsem, jak se mi zastavilo srdce. “To není možné,” zašeptala jsem. Ale bylo.
Datum, podpis, obsah. Všechno odpovídalo. Daniel mi poslal žádost o spolupráci, ale tvrdil, že jsem jeho nabídku odmítla. E-mail, který jsem nikdy neviděla, existoval a vypadal naprosto věrohodně.
“Já tohle nepsala,” řekla jsem a snažila se udržet klidný hlas. “Ani jsem ho neviděla. ”
Rachel se na mě podívala s výrazem, který jsem nedokázala přečíst. “Dan říká, že jsi odpověděla, že nemáš zájem.
Že jsi řekla, že tvoje firma už má jiné závazky. ”
V místnosti bylo ticho. Přes sklo jsem viděla dolů do tanečního sálu, kde Daniel stál uprostřed hloučku lidí a usmíval se. Věděl.
Musel vědět, že ten e-mail je falešný. “Nechápu,” řekla jsem. “Proč by to dělal? ”
Rachel si povzdychla.
“Myslím, že bys měla jít dolů a promluvit si s ním. Ale buď opatrná. Znám ho. ”
Znám ho taky, pomyslela jsem si.
Aspoň jsem si to myslela. Když jsem sestoupila zpátky do hlavního sálu, Daniel se zrovna chystal oznámit jméno nového dodavatele. Stála jsem u dveří a čekala, až naše pohledy konečně spočinou jeden na druhém. “Jak jsi to mohl udělat?
” zeptala jsem se, když jsem se k němu konečně dostala. “Ten e-mail jsem neposlala. ”
Daniel se usmál. “Ale já jsem ho dostal.
A mám svědky. ”
V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není jen náhoda nebo nedorozumění. Někdo mi to udělal schválně. A nebyl to jen někdo.
Byla to Rachel. Pozorovala jsem, jak se dívá na Daniela s pohledem plným očekávání. A pak mi to došlo. Tahle žena nikdy nebyla jen jeho asistentka.
Byla to ona, kdo zařídil, aby se ten e-mail objevil. Byla to ona, kdo mě chtěl odstranit z cesty. “Rachel, proč? ” zeptala jsem se, ale ona jen pokrčila rameny.
“Nemám ponětí, o čem mluvíš, Claire. Já ti jen předala zprávu. ”
Daniel se k ní naklonil a něco jí zašeptal do ucha. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není jen o zakázce.
Mezi nimi bylo něco víc. Něco, co se odehrávalo už dlouho před tím večerem. Pak se Daniel otočil k davu a zvedl mikrofon. “Rád bych oznámil, že vítězem výběrového řízení se stává Rachel Whitmore Management,” řekl a všichni začali tleskat.
Rachel stála vedle něj a usmívala se. Ne na mě. Na něj. Jako by mi tím chtěla říct: “Tohle je moje výhra.
A ty jsi prohrála. ”
Stála jsem tam s rukama podél těla a cítila jsem, jak se mi podlaha pomalu ztrácí pod nohama. Ne kvůli zakázce. Kvůli té samotné zradě.
Dvacet let přátelství. Dvacet let, kdy jsem jí věřila. Někdo se mě dotkl zezadu. Otočila jsem se a uviděla jsem Ricka, starého kolegu z mých začátků.
“Promiň, Claire,” řekl tiše. “Věděl jsem o tom e-mailu už před týdnem. Ale neměl jsem odvahu ti to říct. ”
Podívala jsem se na něj.
“Ty ses na tom podílel? ”
Zavrtěl hlavou. “Ne. Ale věděl jsem, že se něco chystá.
Jen jsem si myslel, že to není moje věc. ”
Najednou jsem věděla, co musím udělat. Ne kvůli pomstě. Ale kvůli sobě.
“Potřebuju vědět jednu věc,” řekla jsem a otočila se zpět k Rachel. “Proč zrovna teď? Proč po dvaceti letech? ”
Rachel se zastavila, otočila se a podívala se mi přímo do očí.
“Protože jsi mi stála v cestě. A ty víš, jak moc nerada čekám. ”
Pak se usmála a odešla za Danielem, který na ni čekal u pódia. Nechala mě stát uprostřed místnosti plné lidí, kteří mi gratulovali k prohře.
Ale věděla jsem, že to není konec. Jen začátek.
