Když jsem vešla do hlavní zasedací místnosti v nejvyšším patře, atmosféra by se dala krájet. Venku za okny už padal soumrak a dešťové kapky bubnovaly do skla s rostoucí intenzitou. Naproti mně seděla Halina s očima zarudlýma od pláče a Kamil, který se tvářil, jako by právě vyhrál jackpot. Jejich právníci si nervózně pohrávali s pery, ale já jsem zůstala klidná.

Jenže já už nebyla ta poddajná Veronika, která jim pět let sypala tisíce do kapsy, jen aby měla doma klid. Udělala jsem krok vpřed, chladná jako led, a podívala se jí přímo do očí.


