Stál jsem v předsíni s otevřeným kufrem za zády, když mi dcera oznámila: „Tati, ale nepojedeš. Někdo musí zůstat s Rufusem.” Všichni odlétali do Španělska — já jsem jim to celé zaplatil. Až večer…
Už od rána jsem chodil po bytě s tím zvláštním pocitem, který se vždycky dostaví před cestou. Všechno bylo připravené, a přesto jsem pořád znovu kontroloval, jestli mám doklady, nabíječku, brýle, léky. Kufr stál otevřený na posteli. Košili jsem měl složenou, kalhoty taky, i lehkou bundu. Renata se mi sice smála, že ve Španělsku ji … Read more