Dnes jsem měla být nejšťastnější na světě, ale u hlavní brány mého svatebního zámku stáli lidé, kteří mě před lety vyhodili jako odpad. „Jak se opovažuješ nepozvat vlastní matku na svou svatbu?”…
Zamkli mě v tom pokoji na dva dny, pouštěli mě jen do školy a na záchod. A já slyšela přes zeď, jak si Markéta v mém pokoji pouští hudbu a máma se dole směje s Janou, jako by se nic nestalo. Říkala jsem si, že to nemůžou myslet vážně. Máma by mě přece neopustila. Nemohla … Read more