„Tenkrát večer mě nechali čekat před špinavým motelem, jako bych byla bezdomovec. Vlastní syn. Vlastní dům. Vlastní podpis, kterému jsem nerozuměla. Myslela jsem, že už je po všem. Ale to nebyl…
Stála jsem před tím špinavým motelem a cítila jsem se jako ta poslední. Jako někdo, kdo nemá právo nikam patřit. Vychovala jsem Andrewa sama po Haroldově smrti. Dvě práce, večerní kurzy, roky, kdy jsem si odpírala jídlo, aby měl on co jíst. A teď mě tady ten mladík v obleku, co by mi mohl být … Read more